Začiatkom minulého roka som sa rozhodla, že chcem pracovať. Manžel tvrdil, že nemusím, ale mne už doma pomaly začalo špliechať na maják. A tak som zavolala Andy, zapli sme pc a začali prezerať inzeráty...
"Andy, pomôž mi zostaviť inzerát!"
"Dobře, píš si...Mám třidset let, bydlím v devatenáctém becirku, jsem kreativní, pracovitá, přátelská...Co to děláš?! Já ti tady diktuji a ty si tam čmáráš nějaký čísla!"
"Veď 30 a 19. To je vek a becirk."
"A to ostatní?"
"Načo im tam budem písať, že som kreatívna? Na upratovanie moc kreativity nepotrebujem. Napíšme tam tie podstatné veci...ako je zodpovednosť a dochvíľnosť...čiže som nezodpovedná..."
"To vynechme a napišme jenom ty pozitíva."
"Takže iba - kreatívna."
"Vždyť to říkám!"
...
"Tu chcú, aby som sa neflákala po baroch. Čiže určite nechcú, aby som fajčila a pila. To nie je nič pre mňa."
"Zuzko, víš, co by se k tobě hodilo? Pracovat někde v bare. Já si tě tam dovedu docela dobře představit. Jseš zábavní, přátelská...hlavně k mužským..."
"Koketnica!"
"No právě! To oni mějí rádi. A kupovali by ti drinky."
"A boli by tringelty..."
"Hlavně si tě nedovedu představit u starých lidí. Ještě u detí jo, ale starý lidi..."
"Ale čo?"
"Vždyť se na sebe podívej, ani chvilku neobsedíš, jsi jako hyperaktivní dítě. Starý lidi potřebujou hlavně klid a trpělivost."
Nakoniec sme sa na to vykašľali a vymysleli si náhradný program, z ktorého neskôr vznikol úplne iný príbeh. Lenže o pár mesiacov neskôr prišiel manžel z roboty a oznámil mi, že známy známeho má známeho...stratila som niť...ktorého mama si zlomila ruku a potrebuje pomoc v domácnosti. Keď som k nej išla prvýkrát, mala som hrozný strach, nevedela som, čo ma čaká...A tiež som nevedela, že moja prvá babka mi zmení život. A tá zmena života vychádza z obyčajnej zmeny pohľadu. Nie len deti, ale aj naši milí seniori sú korením života. A ja som sa rozhodla o tých "mojich" písať...
Komentáre